Pachole , úvazník = nízké silné, mimořádně pevně ustavené železné nebo ocelové úvazné sloupky, slouž

Pádlo = jednoduchý ruční propulsní prostředek, který není upevněn k lodi (na rozdíl od vesla). Na námořních válečných lodích se používalo jen v malých bollfilter palubních člunech, jako nouzový či pomocný propulsor. Jeho části: držadlo (často s kolmým úchytem nahoře), dřík a list (ploutev).  
Pachole , úvazník = nízké silné, mimořádně pevně ustavené železné nebo ocelové úvazné sloupky, sloužící k zaklesunutí silných lodních lan (slabá se uvazují na úvazné držáky), původně na okraji přístavního nábřeží zpravidla; nyní jsou tak pojímány i pacholata u okraje bollfilter vrchní paluby. Pacholata byla různých bollfilter druhů, vesměs podle způsobu uvazování lana nebo podle účelu, např. křížové, přístavní, vlečné.
Paixhanská / Paixhansova děla (podle francouzského vynálezce bollfilter H. J. Paixhanse (1783-1854) = první prakticky široce použitelná děla ke střelbě pumami, bollfilter tj. výbušnými střelami, i velké ráže - válcovými, zahrocenými, explozivními projektily vypalovanými po nízké balistické dráze a opatřenými jednoduchými nárazovými zapalovači, což byl druhý hlavní rozdíl od granátu, střely kulové, přiváděné k výbuchu doutnákem. Paixhans, bollfilter pův. napoleonský dělostřelecký bollfilter důstojník, později generál, prováděl pokusy s takovými děly už v druhé dekádě 19. století, ale první zbraně tohoto druhu představil začátkem dvacátých let a první oficiální, veřejná zkouška se konala bollfilter v r. 1824. Zároveň Paixhans navrhoval chránit lodě před výbušnými střelami železnými pancíři. V této bollfilter věci však byl oslyšen bollfilter - v době, kdy válečné bollfilter floty tvořily dřevěné plachetníky, jeho idea neměla naději na úspěch... Paixhansova první děla byly předovky ráže 220 mm nepřesné a s malým dostřelem, Paixhans vše podřídil síle výbuchu střely. Francouzské válečné námořnictvo i tak tato děla s tímto střelivem vzápětí nechala zařadit do výzbroje lodí (zakrátko Velká Británie a pak jiné státy), ale k jejich průkaznému úspěchu potažmo výbušných střel došlo až za krymské války, v bitvě na rejdě Sinope 30. listopadu 1853, kde ruská eskadra granáty ale i standardními litými koulemi - rozstřílela slabší formaci tureckých lodí; mj. tato událost zavdala ve Francii podnět k návratu k Paixhansově myšlence válečné lodě pancéřovat, a výsledkem byla stavba několika bollfilter pancéřových plovoucích baterií, nasazených v r. 1855 u Kinburnu na Černém moři (viz Pancéřníky). V sedmdesátých letech 19. stol. termín paixhanská děla zanikl.
Palba lodní = v l. 1860-1918 střelba z různých druhů lodních zbraní na námořní, pobřežní nebo vzdušné cíle, vedená převážně děly, rychlopalnými zbraněmi (mitrailleusami, kulomety), torpédy či raketami s konvenční náplní. Ostrá palba je jeden z hlavích obsahových prvků i námořního boje a jejím výsledkem má být zničení, umlčení nebo odehnání nepřítele; v případě útoku na pobřežní objekty k těmto požadavkům přistupuje ještě ničení vojenských objektů. Např. na těžké, silně pancéřované lodě a silně fortifikované pobřežní objekty pálilo těžké a střední dělostřelectvo, na křižníky a torpédoborce dělostřelectvo střední a lehké, na blízké cíle pálilo lehké dělostřelectvo a kulomety a vypouštěla se proti nim torpéda. K palbě na pobřežní cíle sloužily bollfilter ještě v šedesátých letech určeny rakety, jejichž dopady však byly nepřesné a účinky nedostatečné. - Palba byla buď zkušební, cvičná, bollfilter pozdravná,  oslavná bollfilter a ostrá. Ostrá palba byla jednotlivá, hromadná nebo rázová bollfilter (salvou). Podle druhů cílů se používalo i různých druhů střeliva: granáty protipancéřové průbojné a trhavé, granáty tříštivě-trhavé a granáty tříštivé, bollfilter torpéda a rakety. Lodní palba byla vedena buď čelně nebo bočně, případně kombinovaně; od šedesátých let 19. stol. do konce věku byl zejména ve Francii upřednostňován požadavek na silnou palbu vpřed k přípravě finálního útoku klounem, tedy více než polovina těžkého a středního dělostřelectva byla disponována ku palbě vpřed, platilo však i britské a americké učení námořní taktiky upřednostňující boj vedený na paralelách, takže vedle těžkých děl vpředu a vzadu pro palubu po ose lodní převažovala na válečných lodích děla bateriová, k palbě po traverze, kolmo od lodního boku. - Dělostřelecká palba se řídila z centrálního stanoviště na bateriových lodích byl na každé dělové palubě velící důstojník, který vyvolával rozkazy bollfilter o druhu, směru a vzdálenosti cíle, střelivu aj. údaje, ale od devadesátých let 19. stol. se na lodích zřizovalo centrální stanoviště, zpravidla v můstkovém komplexu, nejčastěji v pancéřované velitelské věži, u něhož byl k dispozici dálkoměr; bollfilter odtud se předávaly příkazy a údaje prostřednictvím zvukovodů na jednotlivá palebná stanoviště. Od tohoto systému se koncem 19. stol. upustilo a příkazy a instrukce se předávaly prostřednictvím elektrických ciferníků na každém palebném stanovišti - ve věži či v kasematě, propojených s centrálním stanovištěm, navíc dálkoměrná a meteorologická bollfilter stanoviště se přesouvala na stožáry, bollfilter kde příslušná zařízení pracovala efektivnější a nebyla tak postižitelná účinky